01.01.2023

Nevím, jestli to máte také tak, že před Vánoci a koncem roku byste potřebovali, aby den měl o nějakou tu hodinu více, v týdnu vám schází osmý den a přestože prosinec má třicet jedna dní, potřebovali byste, aby jich měl minimálně čtyřicet. A to nechci moc přehánět. 
A přestože si úkoly, aktivity a schůzky pečlivě plánujete v kalendáři, vždy se najde něco nebo někdo, co vám tenhle pořádek rozbourá. 
A v kalendáři vám pak zůstanou jen ty pevné termíny – Vánoce a Silvestr. Všechno ostatní musíte přeorganizovávat, měnit, hledat náhradní termín, omlouvat se a snažit se, aby to příště všechno klaplo. Ale o tom to přece je. Nic není nikdy předem jisté. Snad jen, jak by řekl klasik, daně a smrt. Takže jak z toho ven? 
Nikdy jsem moc neplánoval. Dovolenou jsem vybíral last minute a stejně mi každý rok vždy zbývala. A abych věděl, kam na ni pojedu, jsem se dověděl až při balení zavazadel. Poslední roky jsem byl ale okolnostmi donucen začít přemýšlet dopředu a plánovat. S vrozenou pečlivostí a metodikou lidí narozených ve znamení panny a s láskou k excelu jsem se do toho pustil. Výsledkem je, že když se mě dneska zeptáte: „Co takhle zajít na kafe 30. listopadu?“ Odpověď bude znít: „Moc rád, ale nemohu. Hodilo by se ti to o dva dny dříve - 28.?“ Užívám si tedy komfort plánovaného času. Ale nestresuji se tím. Prostě když něco nejde, nic se neděje. Půjde to třeba příště. To je moje rada jak přežít prosincový infarktový stres.

Proto jsme s přáteli vymysleli dvě nové aktivity. Tou první byla Kontrola žďárského mobiliáře, která letos poprvé neproběhla v létě. O co jde? Jednoduše řečeno, jde o procházku Žďárem a hodnotíme, jak se plní předvolební sliby. Co se kde namalovalo, opravilo, postavilo, zrekonstruovalo či jen tak zakamuflovalo. Letos bylo na řadě centrum města a Vodojem, který si užíval rekonstrukční uzavírky. Zároveň jsme hodnotili i úroveň pohostinství a jejich připravenost na vánoční období. Výsledkem je konstatování, že i přes zjištěné drobné nedostatky se rekonstrukce na Vodojemu podařila a opravená pěší zóna konečně plní svůj účel. Úroveň, kvalita obsluhy a připravenost na předvánoční období u restauračních podniků dosahovala v průměru ke čtyřem hvězdičkám z pěti. Jsme rádi, že tato naše aktivita se setkala s kladnou odezvou a zjištěné závady bylo přislíbeno obsluhou napravit. 
Druhý počin nás teprve čeká. O co půjde tentokrát? Vzhledem ke sporu o to, kdo dělá nejlepší bramborový salát, jsme se rozhodli ho vyřešit jednou provždy. Protože ale nikdy nic neděláme napůl, vymyslel Milan tuhle zkratku: MEVBS. Co znamená? Mistrovství Evropy v bramborovém salátu. Sepsal pravidla a zorganizoval soutěž. Ještě dnes nevím, kdo vyhraje, ale se skromností nám všem vlastní musím říct, že věřím, že ten můj jim bude chutnat nejvíc… a dovolím pak Žukovovi utírat prach na vítězném poháru.
A ještě jedna věc na konec. Po minulých dvou sloupcích se mi ozval Jirka z Nového Města, že se mu líbilo, jak píši o rugby. Jestli bych s ním nezašel na kus řeči? Zajel jsem tedy do Nového Města a rád si s ním popovídal. A poznal jsem chlapa, co pro rugby žije celým srdcem. Na závěr našeho povídání mi věnoval rugbyovou šišku (pro ty, co neví: to je ten šišatý míč) takže až nás někdy uvidíte, jak si s ní hážeme na Farčatech, za kulturákem nebo někde jinde, nebojte se zeptat: „Mohu si to taky zkusit?“ Odpověď bude znít: „Chytej…!“
Na úplný konec vám chci popřát klidné a pohodové Vánoce 
a v novém roce spoustu chycených šišek.