01.02.2023

Nevím, jestli je o tom správné psát, protože to není něco, čím by se měl člověk chlubit. Ano, myslím takzvanou prokrastinaci. Už slyším některé ty dotazy 
a poznámky typu: „O čem že to?“ nebo „Takové divné, cizí, skoro sprosté slovo!“ Ale přece jen to zkusím. 
Nejdříve trocha edukace čili ujasnění si toho pojmu. Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. Podle psychologů může představovat i rizikový fenomén pro naše duševní zdraví. Je s ní spojena tzv. rozhodovací paralýza, kdy člověk není schopen se rozhodnout, a proto toto rozhodnutí odkládá. Může dokonce až vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. A nakonec se z toho stane začarovaný kruh, ze kterého není úniku. 
No a teď tedy k tomu proč o tom píši. Asi se vám to taky stalo. Víte, že máte něco udělat, ale moc se vám do toho nechce. A je jedno z jakého důvodu. Proto děláte všechno možné, jen ne to, co byste měli. Mě toto potkalo tento měsíc 
s uzávěrkou Průvodce. 
Hned po Novém roce jsem si říkal, napiš si 2S (Dva sloupky), ať toho pak nemáš moc. Ale vždy se našlo něco důležitějšího, aktuálně potřebnějšího, zajímavějšího a neodkladného. A tak je dneska neděle a uzávěrka. Už od včerejška mé druhé, mnohem lepší já říká: „Napiš je! Bude to v pohodě, poklidu a bez stresu.“ No co myslíte? Správně, bylo spousta jiných věcí potřeba udělat. 
Začalo to novými skříňkami, které mi konečně můj šikovný kamarád truhlář Martin dodělal. Nejdříve jsem je musel dovézt, pak vynést, lehce očistit, navrtat úchytky a dát poličky. Kvůli jedné jsem musel převrtat již uchycenou knihovničku o pět centimetrů výš, aby se mi vešla do sestavy. Mezitím jsem stihl vyprat a pověsit dvě várky prádla. Když už jsem byl se skříňkami hotov, následoval úklid. Protože ale nemám rád jen tak něco napůl, vzal jsem to pořádně nejen v prvním pokoji, ale i v druhém pokoji, předsíni, kuchyni. A jak jsem byl rozjetý, zametl a umyl jsem i chodbu, schody a výtah. Možná si řeknete, že už by to stačilo, ale nějak se mi nechtělo sedět u počítače, a proto jsem ještě očistnou kúru věnoval svému Yetimu. Myslíte, že už hotovo? Kdepak! Ještě mi první já říkalo: „Mám chuť na bramboračku!“ Nezbývalo než ji udělat. 

Nějaký závěr? Původně jsem chtěl psát o jiných tématech, a že by se jich našlo. Volby, krize, inflace… a bylo by to fakt výživné. Nakonec jsem ale zvolil lenost. I když na to teď kolem sebe koukám, nevím, jestli jsem byl líný. Nové skříňky mám usazené, uklizený celý byt 
i posunutou ručičku na kalendáři služeb na chodbě, na plotně už dobublává a voní bramboračka, do Průvodce mám vše zalomeno, udělané i dvě křížovky a QUIZ a vlastně napsané i Dva sloupky. Takže za mě to byl dobře proprokrastinovaný víkend. 
A ještě jedna věc nakonec. Minule jsem psal, že se těším na první Mistrovství Evropy v bramborovém salátu. Trochu se tedy k němu vrátím. Vzhledem k důležitosti jsem přípravu nezanedbal a svůj salát jsem pojal tak, jak si tato událost zaslouží. Důležitý byl výběr správné odrůdy brambor. Zvolil jsem dvě odrůdy – La Vie a klasické rohlíčky. Ostatní suroviny (kořenová zelenina, nakládané okurky a kapie, vajíčka) všechny Home Made, jsem dostal od kolegyň a kamarádek. Co byl pro mě oříšek, byla majonéza. Až na třetí pokus jsem byl s její chutí a konzistencí spokojený. Vyplatilo se. Salát jsem zamíchal a nechal odležet. 
Další den jsme se sešli a odborná porota v čele s předsedou Radkem saláty očíslovala a postupně obodovala. Na stole se tak ocitly saláty z Čech, Slovenska a Běloruska. Musím říct, že přestože byl každý salát trochu jiný, všechny nám chutnaly, a bylo těžké rozhodnout který více. Nakonec ale zvítězit může jen jeden. Pohár za první místo si tak odnesly Radka s Pavlem. Mě jen těšilo, že i když jsem skončil o jediný bod na druhém místě, tak když jsme odcházeli, miska s mým salátem zela prázdnotou. A ještě větší radostí bylo, že Míša po mně chtěla, zda jí svůj salát udělám na Štědrý den. Už se těším, co vymyslíme příště. Že by sekaná?