01.06.2022

Nevím, jak byste odpověděli na takovou jednoduchou otázku, když bych se vás zeptal: „Jsi šťastný/šťastná?“ Dneska je přece snadný být šťastný, a když to tak vidím, tak to musím být nějak divný, pokud nejsem šťastný. Nejen že na pultech knihkupectví najdete spoustu knížek se zaručenými radami jak být šťastný. Nejen že v každém tom lifestylovým časopise najdete ověřený návod, který vás udělá šťastnými. Nejen že na internetu jsem dokonce našel článek s názvem – Dvacet devět kroků jak být šťastný. Dvacet devět?! To je horší než návod z IKEA! Protože u toho se akorát tak naštvete. 
Ale asi je to taková hezká metafora toho jak být šťastný. Ze začátku tam je obrázek panáčka, který kouká na ty vyrovnané jednotlivé díly, šroubky a nářadí, a na konci jej najdete u sestavené skříňky, jak vám ukazuje palec nahoru. A to, co je mezi tím, to je život. Ne že bych byl nějaký cholerik, ale většinou se někde kolem kroku deset tak rozčílím, protože šuplík mi nejde nasunout vzhledem k tomu že jsem namontoval kolejničky obráceně. A navíc jsem objevil nějaký nový sáček s dalšími díly, o kterých netuším, na co jsou. Neříkejte, že se vám to nikdy nestalo. A tak je to i v životě. 
Vraťme se ale k těm radám. Třeba taková tak klasická: „Pořád se usmívejte. Radujte se z každé maličkosti. Usmívejte se i tehdy, když se nikdo neusmívá, a uvidíte, co to udělá.“ No myslím, že všichni tušíme, co to udělá. Přesně. Všechny lidi kolem vás to začne strašně štvát. Rozhlédněte se kolem sebe a určitě najdete ve svém okolí takového pozitivního magora, který je pořád happy. Řekl bych, ale že takový člověk to nebude mít v životě moc snadné. 

Nebo další rada: „Dívejte se na svět jako na sklenici, která je poloplná, a ne poloprázdná.“ Řekněte mi, kdy jste naposledy v hospodě nad poloplným půllitrem s ostatními říkali jak je všechno skvělý a předháněli jste se, kdo je tom lépe? Houby! Nad poloprázdným krýglem jste nadávali na někoho, kdo tam nebyl! Protože společné štěstí ještě nikdy nikoho nespojilo. Naopak. Co vás ale spojí zaručeně, je člověk, o kterém se shodnete, že je to totální blb.
Myslím, že člověk není nastaven na to, aby byl na dlouhodobé přijímání štěstí připravený. Lidský mozek se evolučně vyvinul na úplně něco jiného. Na co? Na to, aby řešil problémy. Nebo když nejsou, tak aby je vytvářel. I když tohle asi platí jen na tu hezčí polovinu lidstva. Přece jen my, chlapi to máme v tomhle ohledu jednodušší. Moc o takových věcech nepřemýšlíme. Neříkám, že je to tak správně, ale je to snadnější. 
A ještě jedna věc nakonec. Pokud jezdíte autem, tak jste možná tak trochu zjistili, že ze Žďáru se stala nedobytná pevnost. Už je to tak trochu obehranný evergreen, že během jarněletněpodzimní sezóny se naše město dostane do sevření semaforů, bagrů, jeřábů, válců, finišerů a chlapíků v reflexních vestách. A průjezd Žďárem je zážitek, o kterém budete vyprávět ještě dnes nenarozeným vnoučatům. 
Přemýšlím, který mozek se z těch předchozích let a zkušeností moc nepoučil, ale ať dumám, jak dumám, docházím pořád jen k tomu, že to musel být ten, který je, ať se děje co se děje, permanentně šťastný.